Čísla na dráze nejsou pořadí, ale magnetický kurz
Velká bílá čísla na prazích drah označují magnetický kurz zaokrouhlený na desítky stupňů: dráha 24 míří přibližně na 240 stupňů, tedy k jihozápadu — a tentýž pás betonu se při provozu z opačné strany jmenuje 06.
Číslo dráhy vznikne z magnetického kurzu jejího směru: kurz se vydělí deseti a zaokrouhlí, takže směr 237° dává dráhu 24. Po jednom pásu se létá oběma směry, a proto má každá dráha dvě čísla, která se liší přesně o 18 — tedy o 180 stupňů. V Praze se tak 06 a 24 dělí o jeden beton a 12 s 30 o druhý. Když vedle sebe leží rovnoběžné dráhy se stejným kurzem, rozliší je písmeno: L jako levá, C jako prostřední, R jako pravá. Kde vedle sebe leží rovnoběžné dráhy čtyři a víc, písmena přestanou stačit — část drah pak nese číslo posunuté o jedničku, i když míří týmž směrem.
- Rozdíl čísel obou konců dráhy
- 18 (180°)
- Paralelní dráhy
- přípona L / C / R
- Dráhy v Praze (LKPR)
- 06/24 a 12/30
- Nejvyšší číslo
- 36 (kurz 360° — k severu)
Pro posádku je číslo kontrola na první pohled: po zarovnání do osy dráhy musí kompas ukazovat zhruba desetinásobek čísla namalovaného před oknem — když neukazuje, letadlo stojí na špatné dráze. Který konec je zrovna „v provozu“, určuje řízení letového provozu hlavně podle větru: přistává se a vzlétá proti němu, takže s otočením větru se otáčí provoz celého letiště.
Proti větru se létá proto, že o vzletu i přistání rozhoduje rychlost vůči vzduchu, ne vůči zemi. Protivítr část té rychlosti odpracuje sám: letadlo se odlepí i dosedne při nižší rychlosti vůči dráze, takže mu stačí kratší rozjezd a kratší dojezd. Boční vítr naopak přistání ztěžuje — každý typ má svůj limit, a když ho vítr překročí, provoz se přesune na dráhu, která proti větru míří lépe. I proto mají velká letiště dráhy ve dvou směrech; v Praze 06/24 a 12/30.
Kterým směrem se v Praze přistává
z našich měření dosednutí, 10.–29. 8. 2026
| Dráha 24 (k jihozápadu) | 42 % | 1 872× |
|---|---|---|
| Dráha 06 (k severovýchodu) | 32 % | 1 424× |
| Dráha 30 | 15 % | 669× |
| Dráha 12 | 11 % | 471× |
Podíly počítáme ze 4 436 přistání, u kterých naše síť změřila dosednutí a přiřadila dráhu. Přistání proti převládajícímu jihozápadnímu proudění míří právě na dráhu 24.
Vytížení drah na profilu letiště
Letiště Václava Havla Praha
Co dalšího je na dráze namalované
- Široké podélné pruhy na začátku značí práh — místo, kde smí letadlo poprvé dosednout. Šipky před nimi znamenají posunutý práh: na ten úsek se nepřistává, pojíždět po něm ale jde.
- Dvojice pruhů kus za prahem vyznačují dotykovou zónu — cíl, kam má letadlo dosednout, aby mu zbylo dost dráhy na dobrždění.
- Plné žluté příčky na pojezdových drahách před vjezdem na dráhu jsou vyčkávací místa — bez povolení věže se za ně nesmí.
Čísla přitom nejsou navždy: magnetický severní pól se pomalu stěhuje a s ním se posouvají i magnetické kurzy. Když posun překročí polovinu desítky stupňů, letiště dráhu přečísluje — přemaluje prahy a přepíše mapy, navigační databáze i názvy přístrojových přiblížení. „Nová“ dráha v historii letiště tak bývá týž beton se změněným jménem — a světová letiště to při putování pólu potkává opakovaně. Až u magnetických pólů, třeba na severu Kanady, se na kompas spolehnout nedá vůbec — tamní dráhy se proto číslují podle zeměpisného severu.
Na profilu každého sledovaného letiště ukazujeme dráhu v provozu živě z toho, kam letadla v posledních minutách skutečně dosedají a odkud vzlétají; dlouhodobé vytížení směrů je v záložce Statistiky. A uzavřenou dráhu kreslíme na plánku přeškrtnutou — poznáte i beton, na který se zrovna nelétá.